Vize občanského státu
Co je Cesta zdola
Cesta zdola je projekt, který by se dal podle moderní terminologie nazvat jako jakýsi společenský či občanský start-up
Centralistický politický systém je nestabilní a náchylný k ovládnutí jedinci, jejichž zájmy mohou být sobecké a vedené jejich vlastnostmi a charaktery technokratů moci. Stabilní, zdravé a prosperující státy jsou ty, ve kterých je systém přesně opačný – kde je moc decentralizovaná a dekoncentrovaná.
V této republice žije – a stále se rodí – dostatek schopných a šikovných lidí, kteří nepotřebují a hlavně nechtějí, aby jim stát (Parlament, centrální vláda, ministerstva) organizoval život a neustále měnil podmínky (zákony), aniž by tato rozhodnutí odrážela a brala v úvahu specifika jednotlivých částí (krajů, regionů, obcí) republiky.
Cesta k občanskému státu vede postupným, avšak co nejrychlejším a řízeným zeštíhlováním státu a přesunem kompetencí agend na samosprávné celky, aby si mohli občané řešit co nejvíce věcí a co nejblíže tam, kde žijí. Po této cestě, bohužel, nejdeme. Naopak se od ní dlouhodobě vzdalujeme vinou politických elit, úzce provázaných se zájmy oligarchů, koncernů a nadnárodních korporací.
Role státu – tedy Parlamentu a ústředních orgánů – je důležitá a nezastupitelná. Nesmí to však být role všeřídící autority. Jejím úkolem by měly být otázky bezpečnosti , obrany, koordinace zahraniční politiky a nastavování co nejširších mantinelů (rámců), vycházejících z potřeb obcí, regionů a krajů, které umožní samosprávám a jejich občanům svobodně a odpovědně rozhodovat o organizaci a řízení svého každodenního života.
Jak by mohl vypadat stát Česká republika v tomto pojetí, jsme se pokusily vyjádřit v neideologických základních tezích.
Předpoklady, aby se Česká republika stala skutečně velmi dobrým a hezkým místem pro život zcela jistě má. Aby se tak mohlo stát, je zásadní, aby se také stala místem, kde bude moc rozptýlena, odpovědnost sdílena, spravedlnost bude platit pro každého, tržní prostředí bude férové a svoboda občanů bude zaručena a naplňována v každodenní praxi.
Jaké jsou jednotlivé kroky?
Cílem projektu Cesta zdola bylo pokusit se definovat a popsat stát, ve kterém bychom si přáli žít. Zdali je to jen naše přání, nebo přání většiny občanů naší republiky, to nevíme. Pokud ale ano, je možné společně začít řešit další kroky k prosazení změn potřebných k tomu, aby se vývoj začal ubírat k občanskému státu. V opačném případě si bude dál centrum (stát – hrstka politiků) dělat vše tak, jak mu to systém v ČR umožňuje. Již Aristotelés ale takovou formu vládnutí nazýval oligarchie a považoval ji za naprosto nepřijatelnou (hned po tyranii).
Co Cesta zdola není
Je důležité zdůraznit, že projekt Cesty nemá žádné ideologické zabarvení. Není produktem či v jakémkoli spojení s politickými subjekty v ČR nebo v zahraničí. Nemá žádnou souvislost s jakýmikoli “módními” tématy nebo trendy.
Financování
Vzhledem k tomu, že se jedná o projekt, který není nijak ukotven, neexistuje žádné financování. Pokud by v budoucnu k financování aktivit v rámci projektu došlo, bude z důvodu zachování plné nezávislosti koncipováno tak, aby nebylo možné financování z veřejných prostředků (státu ani např. evropských dotací). Jediným přípustným zdrojem financování by byly dobrovolné příspěvky občanů a malých a středních podniků (firem, živnostníků, podnikatelů, farmářů), případně zcela symbolické a dobrovolné členské příspěvky sympatizantů.
Veškeré financování by bylo zcela transparentní – s jasným přehledem o tom, odkud prostředky pocházejí a na co jsou používány. Právě taková transparentnost by měla být samozřejmým standardem i při nakládání s penězi občanů (daněmi) ve státní správě, samosprávách, politických stran a hnutí a jiných organizací, jejichž financování z veřejných prostředků pochází.
Thomas JEFFERSON
(1743–1826)
„Neznám žádné bezpečné úložiště konečné moci ve společnosti než samotný lid.“
Státník, který věřil, že svoboda může existovat jen tehdy, když moc zůstává co nejblíže lidem a občané jsou vzdělaní, aktivní a schopní sami spravovat své obce.
Thomas Jefferson věřil, že největší hrozba pro svobodu je soustředění moci v rukou jedné vlády – proto prosazoval radikální decentralizaci Spojených států. Byl přesvědčen, že občan může udržet svobodu jen tehdy, když je vzdělaný, sebevědomý a aktivně se účastní veřejného života. Proto podporoval veřejné školství a knihovny jako nutný základ demokracie.
Jeho koncept „ward republics“ je jedním z nejbližších historických ekvivalentů Občanského státu: malé místní jednotky, kde lidé mohou rozhodovat o školách, daních, bezpečnosti a veřejném prostoru.
Jefferson tvrdil, že vláda má být co nejmenší, ale občané co nejsilnější. Neustále varoval před tím, že pokud centrální vláda získá moc nad financemi, armádou či vzděláváním, začne přirozeně růst, dokud nepohltí osobní svobodu.
Věřil, že svobodný tisk a otevřená diskuze jsou nejspolehlivějšími brzdami moci. Dluhy a závislost na státních institucích považoval za cestu k nesvobodě.
Byl silným zastáncem občanských práv, zejména práva na odpor proti tyranii. Slova o „stromu svobody“ vyjadřují jeho víru, že občané mají nejen právo, ale i povinnost bránit svobodu proti každé formě útlaku. Zároveň však podporoval mírové reformy a postupné změny – revoluce podle něj má být poslední možností. Jeho politická filozofie kladla velký důraz na dobrovolná sdružení, sousedskou pomoc, komunitní samosprávu a svobodnou iniciativu občanů.
Jeffersonova vize společnosti je překvapivě moderní: stát má být malý, místní autonomie velká. Obce mají řídit samy sebe, stát má být opatrný a omezený v pravomocích. Svoboda je udržitelná jen tehdy, když lidé aktivně konají, nikoli když pasivně spoléhají na vládní správu.
V jeho pojetí není demokracie jen systémem, ale životním stylem komunity. Jefferson tím vším předběhl současné diskuse o decentralizaci, subsidiaritě a občanské společnosti o dvě století.
© Cesta zdola