Od Listopadu uplynulo třicet šest let. Samostatnou Českou republiku máme třiatřicet let. Za tu dobu se vystřídaly vlády, prezidenti, desítky ministrů, stovky poslanců a senátorů, mnohé politické značky i tisíce předvolebních slibů. Přesto se velká část veřejnosti stále dívá na stav země s pocitem, že něco podstatného není v pořádku.

Publikace je o systému České republiky. O jeho základech, logice, slabinách i důsledcích. Je to pokus ukázat, že mezi státem, který soustřeďuje rozhodující moc do centra, a státem, který stojí na silné samosprávě, subsidiaritě a občanské participaci, existují zásadní rozdíly.  

Rozdělena je do čtyř částí, které vycházejí z jejího hlavního motta:

CO se stalo po roce 1989?
KDE je problém v systému České republiky?
JAKÉ změny jsou potřeba?
JAK změn dosáhnout?

První část se vrací k samotným kořenům polistopadového uspořádání a sleduje, jaká politická a institucionální rozhodnutí formovala podobu českého státu. Ukazuje, že vedle viditelné proměny režimu existuje i méně nápadná, ale o to důležitější rovina: jak byla vystavěna samotná architektura moci.

Druhá část se soustředí na analýzu současného státu. Zkoumá vztah centra a samospráv, rozložení pravomocí, podobu zákonodárného procesu, kvalitu kontrolních mechanismů, funkčnost institucí i ekonomické prostředí, které z takto nastaveného systému vyrůstá.

Třetí část se pokouší formulovat základní obrysy kvalitního občanského státu. Ne jako hotový a neměnný recept, ale jako srozumitelný rámec pro debatu o tom, jaké principy musí stát naplňovat, aby byl stabilní, hospodárný, odolný vůči koncentraci moci a zároveň blízký svým občanům.

Čtvrtá část se snaží nastínit cestu k prosazení popsaných změn. Jejich základním předpokladem je, aby občané porozuměli skutečným příčinám problémů, které sami pociťují jako nejzávažnější. Bez tohoto pochopení se veřejná debata snadno stává prostorem pro populismus, zástupná témata a zdánlivá řešení, která odstraňují důsledky, nikoli příčiny. To umožňuje mocenským elitám odvádět pozornost od podstaty problémů a současně udržovat systém, který soustřeďuje rozhodování do rukou úzkého centra. Čím méně lidé rozumějí skutečnému fungování státu, tím snazší je zachovat uspořádání, které slouží především těm, kteří v něm drží největší moc.